Aby vaši studenti cítili, že jim nasloucháte

Jednou z možností, jak rozvíjet třídní kulturu, v níž studenti cítí svou důležitost a respekt, je zaměření pozornosti k jejich naslouchání.

Zdroj: edutopia.com

Jedním z mnoha zázraků učitelského povolání je, že ovlivňujeme životy dětí jak způsoby, kterým rozumíme, tak i těmi, které nejsme schopni pochopit, začíná Beth Pandolpho svůj článek nazvaný Strategie, které pomohou, aby vaši studenti cítili, že jim nasloucháte.

A pokračuje:

Avšak mnoho nároků na učitelské povolání může zastínit fakt, že studenti jsou centrem naší profese. Snadno můžeme být fixováni na dodržování státních norem, regionálních iniciativ či ministerským směrnic zatímco horlivě navštěvujeme porady, pečlivě procházíme studijní plány a opravujeme haldy písemek. Přesto musíme být stále soustředěni na potřeby našich studentů a mít v paměti větu Johna Hattieho: ‘Pozitivní prostředí se zájmem a respektem je prioritním předpokladem vzdělávání.’

Bez ohledu na to, jak vytíženi jsme, nemůžeme podceňovat důležitost rozvoje třídní kultury, v níž studenti cítí svou důležitost a respekt, protože, pokud se naši studenti nevzdělávají, ostatní práce je bezvýznamná. A jednou z cest, jak můžeme vybudovat tyto pevné základy pro vzdělávání je naslouchat našim studentům.

Budování pozitivní, důvěryhodné a bezpečné kultury ve třídě se na portále Edutopia.org věnují i další články. Namátkou zmiňme dva, které jsem již dříve přeložil a publikoval na svém webu.

Autoři v nich sdílí své zkušenosti a nabízí řešení, které mohou pomoci jak začínajícím tak i zkušeným učitelům vytvořit či zlepšit klima a kulturu ve svých třídách. Nyní se k nim přidává i Beth Pandolpho a nabízí následující dvě strategie:

ZJISTIT NÁZORY STUDENTŮ

Co myslíš? Když chci získat odpovědi od svých studentů, dám jim čas, aby objasnili své názory psanou formou. Tato forma reflexe je připraví na diskuzi ve třídě. Jakmile se hlásí, oslovím každého studenta jménem a zeptám se: “Co myslíš?” Po vyslechnutí názoru pokračuji otázkami jako “Můžeš mi o tom říct víc?” nebo “Co tě vedlo k takovémuto závěru?” Občas přidám své vlastní názory, ale často stačí je jen poslouchat.

Mí studenti ví, že mně záleží na tom, co si myslí, protože jejich porozumění nás všechny přivede k hlubšímu pochopení. Pomáhat rozvíjet opravdovou konverzaci zajistí, že se naše třída stane místem akademického bádání a spolupráce založeném na smyslu pro poctivost a vzájemném respektu.

Vzpomínáš, když…? Často se vracím zpět k příspěvkům studentů, abych jim ukázala, že mi záleží na jejich názorech a úsilí. Připomenu Samovi, jak jsem zbožňovala jeho časté a nadšené čtení Romea tento rok a vždy se mohu snažit vyprovokovat Hope, když přirovnám nějaký charakter k Odyseově – vždycky se ošije a pronese “Fuj! Ten je nesnesitelný! Toho nesnáším!”

Občas, opakuji památné věty ze studentských prezentací: “Katie, to mi připomíná, jak jsi popisovala ‘příliš starý, aby plakal, příliš mladý, aby pracoval na plný úvazek’ a Tome, když jsi nahlas četl ‘nevím, čím chci být nebo kým chci být.’” Podle mého vzoru studenti líčí oblíbené momenty během roku, což buduje komunitu a upevňuje vztahy.

Můžeš mi dát zpětnou vazbu? Při pokusu zlepšit zážitky studentů ve třídě, požádám je během roku o zpětnou vazbu pomocí závěrečného dotazníku nebo otázek v Google Classroom nebo Google Formulářích (zde je můj dotazník na konec roku).

Naučila jsem se, že mnoho studentů ocení, když nedávám neohlášené testy a když si myslí, že moje čtenářské testy jsou příliš obtížné. Naučila jsem se, že pomůže, když použiji volbu termínů v Google Classroom, protože jim pak přijde upomínku a že si přejí, abychom strávili více času přezkoumáváním častých chyb v esejích, protože zpětná vazba skutečně pomáhá.

Pokud chceme, aby nás naši studenti poslouchali, způsob, jak začít, je naslouchat jim.

NASLOUCHÁNÍ JAKO ZPŮSOB VYTVOŘENÍ POZITIVNÍ TŘÍDNÍ KULTURY

Reaguj na potřeby studentů: Týden před školním muzikálem zůstává hodně studentů ve škole až do 11 do noci a občas náš fotbalový tým hraje opakovaně po večerech ve všední dnech a nevrací se do školy dříve než o půlnoci. Moji studenti vědí, že po nich nechci, aby zůstávali vzhůru až do dvou do rána, aby dokončili své domácí úkoly, takže se nebojí požádat o prodloužení lhůty na jejich odevzdání.

Když dokážeme vnímat potřeby našich studentů a oni ví, že se k nim budeme chovat s laskavostí a respektem, učíme je obhájit se.

Vyhledej studenty, se kterými jsi nenavázal kontakt Je důležité navázat kontakt s každým z našich studentů, takže když si uvědomím, že jsem s některými nemluvila, vím, že je čas to udělat.

Někdy daného studenta přivítám při vstupu do třídy a zeptám se ho na něco, co o něm vím, abych ho povzbudila ke krátkému hovoru. Jindy se mohu zeptat, zdali mi pomohou s úkolem nebo na jejich názor o něčem, co děláme ve třídě. Nebo, když připravuji konferenci, strávím trochu víc času s mými mlčenlivějšími studenty. Nemusí toho být moc – jednoduše se snažím vytvořit okamžik, kdy oni mluví a já poslouchám.

Tichá dohoda musí existovat mezi učiteli a studenty: učitelé akceptují studenty pro to, kým jsou tak, aby se studenti cítili bezpečně při dělání chyb – protože chyby vznikají tím, jak se učíme. Naši studenti musí pochopit, že neměříme jejich kvality součtem jejich známek nebo jejich chováním, protože je známe coby individua. A pokud chceme, aby nás naši studenti poslouchali, způsob, jak začít, je naslouchat jim. uzavírá Beth Pandolpho. (1)

Zdroje

  1. PANDOLPHO, Beth. Strategies to Help Your Students Feel Heard. In: Edutopia [online]. 12. 7. 2018 [cit. 2020-12-19]. Dostupné z: https://www.edutopia.org/article/strategies-help-your-students-feel-heard