5 inovativních způsobů, jak vytvořit pozitivní třídní kulturu

Překlad článku 5 Innovative Ways To Create Positive Classroom Culture od Thom H Gibsona, edutopia.org

Tři roky jsem učil na prvním stupni základní školy a předtím dva roky na druhém stupni a měl tak šanci strávit čas ve dvou různých třidních prostředích. Všiml jsem si, že tím hlavním, co skutečně ovlivnilo schopnost studentů splynout nejen s výukovým obsahem, ale vzájemně jeden s druhým a se mnou, byla kultura vytvořená ve třídě. Kulturu vnímám jako celkovou vibraci a atmosféru místnosti; jaké jsou to situace, jež mají (nebo nemají) význam v takové třídě. Domnívám se, že pozitivní třídní kultura vede k více příležitostem pro studenty pozitivně se propojit s obsahem, se svými spolužáky a svým učitelem.

Zde je pět různých činností, které jsem prováděl v mých vlastních třídách a které pomohly k vybudování pozitivní kultury v obou mých třídách, v 5. třídě i třídách na druhém stupni. Předpokládám, že by stejně tak mohly být účinné na střední škole. 🙂

1. Pokládejte odlišné otázky

Slova, která volíme, hodně vypovídají o našich očekáváních a měřítkách. Ve třídě se budu studentů zřídka ptát, zda mají nějaké otázky, ale místo toho se jich zeptám ‘jaké otázky máte.’ Tím se více vytváří domněnka, že by mělo na otázky dojít, a doufejme to poskytne více svobody studentům, kteří se položit otázky trochu obávají.

Další změnou, kterou jsem zahájil minulý rok ve snaze vyvolat více diskuze a dotazování v matematické třídě, bylo, jak jsem požádal studenty, aby sdíleli své odpovědi. Dřív jsem říkal ‘kdo zná odpověď’ nebo ‘kdo nám může říct, jak řešit tento problém.’ Pak jsem to změnil a ptal se studentů ‘můžete sdílet své uvažování.’ Jde o mnohem méně tlaku při pouhém sdílení vašeho myšlení než když máte vysvětlovat správnou odpověď. A navíc, i když student zná správnou odpověď, je mnohem užitečnější se hlouběji zabývat myšlenkovým procesem, kterým se k dané odpovědi dostane.

2. Provádějte vědomá dechová cvičení

Tato praktika byla pro mě nová, když jsem přišel do mé současné školy. Říkáme tomu centrování. Nebyl jsem si úplně jist, jak to ve třídě bude přijato. Zdálo se mi to trochu woo-woo (nadpřirozené, okultní či pseudovědecké – pozn. překladatele). Zjistil jsem, že to tak vůbec nemusí být. Když to vysvětluji svým studentům, říkám jim, že centrování je jen trénink soustředění. Typické centrování vypadá takto:

Požádám studenty, aby si sedli vzpřímeně a buď zavřeli oči nebo sklopili oči směrem dolů na lavici. Opravdu jen chci omezit vizuální přísun informací. Společně začínáme pomalu, zhluboka dýchat. Dovnitř nosem a ven ústy. Studenti (a já) upřeme veškerou naši pozornost k vnímání vzduchu, jak prochází naším nosem. Pro mě, část, na kterou se nejsnadněji soustředím, jsou nervy na špičce mých nosních dírek. Připomínám jim (a sobě), že pokud zjistí, že se jejich mysl toulá v myšlenkách na to, čeho se obávájí nebo nad jejich seznamem úkolů, aby si uvědomili, že se přestali soustředit a jen svou mysl přivedli zpět k soustředění se na svůj dech. Pokračujeme takto asi minutu nebo dvě a poté je požádám, aby svou pozornost obrátili zpět do místnosti a začínáme hodinu.

3.  Páteční plácnutí (angl. High-five Friday)

Je to dost jednoduché. Stojím ve dveřích s velkým úsměvem na tváři a řeknu studentům PÁTEČNÍ PLÁCNUTÍ! jak přichází do třídy. Studenti druhého stupně jsou z toho dost odvázaní. Středoškoláci jsou trochu zdráhavější. Jsem při tom pořádně vytrvalý a naháním studenty tak dlouho, dokud si se mnou neplácnou. Smějí se. Já se směji. Je to zábavné. Zde je video, které jsem nedávno natočil, kde můžete vidět trochu z toho, jak akce pátečního plácnutí probíhá.

4.  Založte výukový Instagram 

Když se ve výuce děje něco skvělého, natočím video na svůj telefon a později jej nahraji do svého výukového instagramového účtu (https://www.instagram.com/khabelemath/). Přidám první písmeno ze jmen studentů a popíšu, co dělali (např. A a R debatují, zdali je 1 prvočíslo).

Tím dojde k několika věcem: dáváte tím najevo, že si ceníte současné práce a úsilí a že to chcete sdílet s lidmi mimo třídu. Navíc se potkáváte se studenty, zatímco jsou v… na Instagramu. S tímto účtem nesleduji žádné studenty, ale spousta mých studentů sleduje tento výukový účet. Můžete dokonce tuto práci svěřit nějakému studentovi, který by to podle vás mohl dobře zvládnout. Tím také vytváříte vzor vhodného digitálního přístupu tím, jak se chováte online.

Další možností je vytvořit ‘hashtag pro výuku’, například #Thomovavyukamatematiky, ale budete mít méně kontroly nad tím, co se pod tímto hashtagem objeví, jelikož kdokoliv může otagovat libovolný obrázek s jakýmkoliv hashtagem.

Vím, že hodně škol má dost přísnou politiku sociálních médií a mobilních telefonů a že toto zřejmě nebude možné uskutečnit všude. Všichni naši studenti mají na začátku školního roku od svých rodičů podepsaný souhlas s tím, že mohou být filmováni za účelem pořízení libovolného školního online materiálu. Udělám si poznámku o těch, kteří toto svolení nemají a vyvaruji se toho, abych je natáčel (i když to není oficiální školní Instagram… jistota je jistota). Nejlepší je mít vyplněný dokument od rodičů a pozvat je, aby sledovali tento účet (tak, aby později nedošlo k žádným překvapením).

5. Týdenní check-in

Existuje hodně způsobů, jakými můžete tuto aktivitu realizovat podle toho, co se hodí pro vaši školu a třídy.

Když jsem byl učitelem v páté třídě, strávili jsme prvních 15 minut každé pondělí chozením po místnosti a studenti si sdělovali, co dělali o víkendu. Nikdo k tomu nebyl nucen, jen ti, co chtěli. Studenti se na to vždy těšili a přestože jsem měl několik studentů, kteří měli normálně problémy s chováním, nikdy jsem skutečně nemusel řešit jakékoliv záležitosti ohledně chování během tohoto týdenního check-inu. Chtějí se navzájem vyslechnout a já jim jen připomínám, aby byli zdvořilí a vzájemně si naslouchali.

V mé současné škole provádíme několik různých typů check-inů v naší poradenské výuce (angl. advisory class) – v podobné místnosti, kde tráví studenti čas před vyučováním, se každý den setkávám se skupinou studentů na asi 25 minut, ale není to skutečná výuka. Při mé poradenské činnosti máme čas na sdílení každou středu, kde chodíme po celé místnosti a každý sdílí nejvýznamnější události minulého týdne, nevýznamné, a něco, na co se těší. V pátek provádíme týdenní aktualizaci emailu. Pošlu email všem svým studentům z poradenské výuky (všichni studenti mají povinnosti si přinést do školy vlastní notebook) a požádám je, aby udělali snímek obrazovky se svými aktuálními známkami ze všech předmětů, napsali něco málo o každé výuce a poté obvykle následuje provokativní otázka k zamyšlení (co to bylo za okamžik, kdy jsi byl neobyčejně šťastný – kde jsi byl a co jsi dělal). Zpravidla přidám ještě další otázku, která může být trochu vtipnější (nasdílej nyní odkaz na tvé oblíbené YouTube video). Nejlepší součástí těchto emailů je, že studenti mi nejen odpovídají, ale dávají do kopie i své rodiče. Všichni jsme zahrnuti do této konverzace. Každý týden odpovídám každému studentovi, abych jim poděkoval za sdílení a přidám několik komentářů na to, co sdíleli. Do kopie mé odpovědi přidám také rodiče.

Přemýšlel jsem, jak toto realizovat, kdybych byl ve škole s mnohem omezenějšími technologickými prostředky a myslím, že bych se pokusil o to, dostat se jedenkrát týdně do počítačové místnosti, pokud by to bylo možné. Nebo možná najít způsob realizace na papír a vymyslet logistiku, aby to mohli vidět rodiče.

 

Vytvoření pozitivní třídní kultury je těžké a já se neustále pokouším vytáhnout nápady od jiných učitelů o tom, jak to dělat efektivněji. Žádná z výše uvedených myšlenek není původně má vlastní; všechny jsem buď slyšel, četl nebo vidět provádět jiné učitele a přizpůsobil si je pro svou vlastní třidu a náturu.

Hrozně rád bych slyšel o tom, co vám pomáhá rozvíjet pozitivní třídní kulturu ve vaší škole. 🙂

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložitUložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit